Adorace u hnoje

Možná zní nadpis příliš bizarně, ale tento víkend u mě na takovém místě komunikace s Bohem opravdu probíhala. Kdo si četl můj příspěvek o Francii, ví, že jsem v jedné krušné chvilce odevzdala Bohu opravdu celé prázdniny s tím, ať je to podle Něj, a ať mě třeba klidně pošle kydat hnůj. (Už tam mám správné i/y, Zuzi? :-) )  Jenže On se zachoval jako milosrdný a milostivý Otec a já opravdu jela na svou vysněnou cestu. Všechny představy byly nahrazeny pohádkovou realitou. Nikdy by mi nepřišlo na mysl, že to celé takto může dopadnout. Takže jsem po příjezdu domů žila z toho, jak je Bůh opravdu úžasný, a jaký má smysl pro dobrodružství. Jenže ono to má ještě malé pokračovaní.

Tento pátek jsem dojela ke Komunitě Blahoslavenství do Dolan, která pořádá tradiční brigády spojené i s duchovním programem a zábavou zároveň. (Mimochodem fakt dobrá akce, pro mě někdy dokonce lepší než duchovní cvičení, protože práce vám krásně vyčistí hlavu a modlitba jde pak skoro sama.:-) )  Když jsem se tedy převlékla do pracovního oděvu a šla se dopídit, jaký úkol mi letos bude svěřený, jestli budu spárovat zeď nebo vozit šotolinu na chodníčky nebo dělat terénní úpravy na zahradě, tak mi o. Jan nesměle oznámil, že budu vozit hnůj. Došlo mi to až u druhého nebo třetího odvezeného kolečka, jak je v tom ukrytý Boží smysl pro humor. Bere mou modlitbu vážně. Nabízela jsem, že budu dělat cokoliv s hnojem a On mě vzal za slovo, sice o dva týdny později a až po Francii, ale došlo na to. Jedině lidské pojetí času s tím Božským někdy nevychází, ale Tvůrce času má v tom přeci kapánek jasněji, takže to vlastně není výtka, jen takové konstatování pro nás, co se pořád divíme, že na nás Bůh s něčím zapomněl. Nezapomněl, jen řeší, jak to udělat, aby nás mohl rozesmát. A to se mu v pátek u té kupy hnoje opravdu povedlo. :-)